Tůča bloguje

I muzikanti umí vařit
5.11.2018

Dostal jsem a zároveň si vzal za úkol napsat a pokud možno udržovat blogovou stránku kapely. Po sérii Savcových úspěšných ale naštěstí prachem zapadaných článků tedy přichází tenhle můj flák! POZN. SMAŽ: (popros Filipa ať ty Karlovi články na webu trochu zmrcasí, ať to moje vypadá jako piece of cake a nebo se to aspoň dá číst)!

Je ale složitý vymýšlet o čem by takový článek měl být. Když na vás vytáhnu všechny „cool“ věci a historky co jsme s kapelou za ta léta zažili, tak ztratíme ten „wow“ efekt, který, ruku na srdce, nám pomáhá na Vás dámy zapůsobit když proti Vám stojí týpek který prohrál bitvu s chlastem přibližně 3 minuty po koncertě a „snaží“ se vyhrát bitvu o vaše srdce. Což, nalijme si čistého vína, záleží pouze na tom, kolik lítosti ve Vás dokáže vzbudit,  protože jakoukoliv galantnost, eleganci a šarm už Váš nápadník hrdě pozbyl v bitvě těsně před tím, načež o pár minut později zakopl o nic a s rozběhem se na poslední chvíli zastavil šikovně za pomoci hlavy o lískooříškový bar metr vedle Vás, voila! Váš princ! V tu chvíli nám tyto příběhy mohou pomoct v upevnění Vašeho názoru, že tenhle zmatlanej, potlučenej gumák, co si právě zabryndal triko morganem s colou, mžourajíc jakoby přišel o oko tehdá ve Vietnamu, je vlastně v normálu docela fajn, super kluk a trávit s ním dnešní večer asi není úplná ztráta Vašeho času.

Když na vás vytáhnu všechny ty „hustý“ věci a historky, tak už s námi nebudete chtít nikdy nic mít. Né, trochu přeháním, slibuju! Tady je potřeba to malinko rozškatulkovat neboť jsou historky hustý a HUSTÝ („hustý“ může znamenat ve volném překladu tohoto článku: nepochopitelný, strašný, divný, šílený, zvrácený, nechutný, odstrašující, vynalézavý ale na druhou stranu vždycky vtipný, aspoň trochu) Tyto historky bych rozdělil do 4 kategorií:

  1. Historky, které jsou na pováženou a posluchač musí mít trochu žaludek a smysl pro konkrétní problematiku řešenou v historce. V případě splnění těchto předpokladů se mohou na konci obě strany od srdce zasmát a zkonstatovat, jací jsme to pitomci a jak je to boží.
  2. Na veřejnosti nepublikovatelné. Člověk který si touží něco takovýho vyslechnout musí být absolutní felák, vypravěč musí vědět, že posluchač danou historku unese a i po odvyprávění můžete zůstat kamarádi a né se na sebe červenat, jako když vyrácháš špekáček v chalupáři, nebo jako když se ti vrátí vzpomínka a ty si rozpomeneš, že ta havárka nebo trosečník se na tebe celej večer spilenecky netlemí jen kvůli barvě tvýho dokonale sladěnýho topíku z New Yorkeru, ale kvůli jedný slabší chvilce zapříčiněný postupnym odevzdáváním 932 mařen barmanovy, výměnou za celovečerní zpustnutí a dlouhým deficitem, jenž v kombinaci zapříčinili to, že s danou osobou máš daleko hlubší vzpomínky než by sis kdy dokázal/a představit.
  3. Absolutně nepublikovatelné historky, které o sobě interně známe, ale spíš je držíme jako takový tajemství, protože když nějakou řekneš 3x před zrcadlem, tak tě sice neobřízne žádná 40 kilová mokrá psycho mřenka, ale taky ti to nepřinese nic hezkýho, spíš jen fyzickej pocit nepříjemna a otázku: „Jak jsem si doprdele mohl někdy myslet, že je to super nápad?“
  4. Historky, jenž jsou tak strašlivý, že jsme je kolektivně vytěsnili a o jejich existenci tedy nevíme, mozek to odmítá a může za to Kalousek.

Takže taková je realita, která mi docela svazuje ruce. Budu se v budoucnu snažit pro Vás vymyslet kontent, (ha, výrazy zkušených vlivníků) který bude stát za přečtení, nicméně záruka jeho kvality bude podobná, jako u 3 dny prošlé Activie. Buď to bude slušnej bifidus, kterej Vám nastartuje den, a nebo s křečema do břicha trpce prožitej záchodovej actiregularis.

Tůča

X