parallax background

A co baví tebe?

První zastávka prvního turné
7.10.2016
Svátky všech opilců
30.11.2016

Kolikrát už jsem přemýšlel nad tím, jak se to někdy sejde a jak život vyflusne partu bláznů, která je ochotná investovat čas, prachy i osobní život do něčeho jako je kapela.

Každý z nás i z dalšího milionu hudebníků má na tyhle věci svůj názor, ale já bych vám chtěl napsat pár bodů, proč baví hrát v kapele mne 🙂

Ke kapele a k hraní na hudební nástroj jsem se dostal úplnou náhodou. Jak to celý bylo teď nebudu popisovat, možná na to najdu čas a chuť někdy v budoucnu, ale každopádně jak jsem do toho vplul už jsem věděl, že není cesty zpět.

  Každej z nás někdy zažil ten pocit, kdy něco začal dělat a věděl, že je to prostě to od čeho se jen tak neodtrhne. Někdo to má třeba když poprvé sedne na motorku, někdo když nakreslí svůj obraz, ale u mne to bylo, když jsem zahrál na kytaru svojí první písničku. Byl to Hvězdář od UDGček a měl jsem takovou radost a hrál ho tolikrát pořád dokola ( a myslim si, že lidi kolem mě to už dost vytáčelo :-D), ale prostě jsem nemohl přestat.

 Jestli je ale nějáká věc, která je daleko osobnější než hraní na kytaru, je to psaní textů. Je strašně divně popsatelnej pocit, když lidé zpívají, nebo třeba sdílejí něco, co jsou ve skutečnosti jen vaše myšlenky a pocity. Není to u všech písniček, protože třeba “Blbá”, nebo tak, jsou písničky napsané vyloženě pro zábavu a já je zařazuju do skupiny “Oddechovek”.

Oddechovky jsou písničky s textem, který má v mém podání většinou hodně jednoduchou formu. Tyto písničky stavíme hlavně na hudbě a text prostě není něják zásadně hluboký.

Další kategorie písní je, ale úplně jiný odvar. Jsou to takzvané “Pocitovky” a jsou to písně, ve kterých se odráží moje skutečná nálada nebo pocit v určitém období. Mezi tyto songy patří určitě “Po-hádková”, nebo “Ona”. Obě jsou psaný v době kdy mi nebylo zrovna dobře a tak jsem to, co zrovna cítím napsal na kus papíru. Tyhle písničky mám nejradši, protože pro mne něco znamenají a něco mi připomínají a jsou v podstatě něco jako tetování, které vyobrazuje nějákou část vašeho života. Tyhle písničky mají zvláštní kouzlo i v tom, že některé slovní spojení a rýmy jsou dvojsmyslné a chápou jen třeba tři nebo čtyři lidi ze všech, co písničku znají a to mi přijde taky tak něják zvláštně romantický.

Poslední bod, který je snad ze všech nejdůležitější a vážím si ho ze všech nejvíc jsou lidi.

Nebýt kapely nikdy bych nepoznal Davida, Tůču, Antyho nebo Komína (Fílu jo, protože se známe od mala). Nikdy bych nepoznal spoustu kamarádů co máme z jiných kapel. Nikdy bych nepotkal spoustu náhodných lidí, kteří se – ať už náhodou, nebo cíleně objevují na našich koncertech. Nikdy bych nepotkal lidi, kteří jsou vetšinou v pozadí, ale bez nich by nic nefungovalo ( majitelé klubů, pořadatelé festivalů, osvětlovači, barmanky, zvukaři) a strašně moc dalších. A nakonec bych pořádně vlastně nepoznal ani sám sebe, protože jak se říká: ,,Kdo neposlouchá hudbu, skutečně nežije”.

Savec

P.S.: Jestli se Ti hezky četlo, přihlaš se k odběru 🙂 ►►►►▲

Like
Like Love Haha Wow Sad Angry
savec napsal:

Díky moc všem 😀 Co nejdřív budu moct, tak vám napíšu další blog 😀 fakt to potěší 😉

Miška napsal:

*parádně
Neumím psát 😀

Miška napsal:

Pořádně napsané a má to něco do sebe. Já jsem ten člověk, co se na vašich koncertech objevuje zcela cíleně a jen čekám na další akcičku v Hradci. Jen tak dál kluci 🙂

Adél napsal:

Krásně napsané,konečně mám co číst😃😃

Ruman napsal:

Barmanky! Hlavně barmanky!

Klára napsal:

Z tebe něco.bude Savec 😀 🙂 pěkné! A chvalim web, máte to fakt.moc pěkně udělaný 🙂

Lenča napsal:

Znám ty pocity, když doma sednu před papír a začnu kreslit. Úžasně napsané. :O

Sárinka :-D napsal:

Moc povedené Kájo, hezky se to čte 🙂

savec napsal:

Díky moc 🙂 Jsem rád, že to někdo čte 😀